Sedlečko

Historie

První písemné zmínky o okolí jsou z roku 1308, kdy Hynek starší z Vlašimě pohnal k soudu pro rozličné škody učiněné jemu Bolesuda z Vesce, Zdislava z Hrzína a Zvíře z Čestína. Je tedy jisté, že nejbližší vesnice v té době již existovaly. Lze předpokládat, že i Sedlečko bylo v té době osídlené.

První písemná zmínka o Sedlečku je z r. 1440. Je to zápis ve Dvorských deskách, že Beneš Libuň z Dubé prodal dvůr v Sedlečku Ctiborovi Maceškovi z Peclínovce. Rytířský rod Macešků (Mařešků) hospodařil na Sedlečku po více než 250 let. Ještě v berním rejstříku z r. 1605 je uveden rytíř Václav Mařeška z Peclínovce, ale v Berní rule z 1654 je již zapsán Matěj Mařeška mezi svobodníky. V dodatku k Berní rule z r. 1708 je uvedeno, že svobodný statek shodné výměry byl přidružen k panskému dvoru a jméno Mařeška se v Sedlečku nikdy více neobjevuje. Je zřejmé, že zchudlý rytíř svůj statek prodal a ze Sedlečka odešel. Na jeho místě vznikl panský dvůr, jak jej známe z nedávné minulosti.

Sedlečko však v době svého vzniku sestávalo ze dvou rytířských dvorů. Ten druhý je poprvé doložen v r. 1527, kdy dvůr v Sedlečku koupil Martin Kehar z Hrzína od Václava Hronovce z Nesper. Keharové dali také Sedlečku jméno. Ještě v r. 1895 byl úřední název obce Kyharovo Sedlečko.
Po třicetileté válce se však Keharům vedlo zle a museli svůj majetek postupně prodat. Ještě v r. 1620 je Václav Kehar v berním rejstříku veden jako jediný svobodník v Sedlečku. V Berní rule z r. 1654 se v Sedlečku objevují vedle Jiřího Kehara a Matěje Mařešky dva další svobodníci – Václav Vesecký a Matěj Procházka. Odkud se kovář Procházka do Sedlečka dostal, se však neví. Z parcelace pozemků na mapě stabilního katastru je však zřejmé, že jeho statek vznikl oddělením od Keharovského dvorce.

O tom, že Jiřík Kehar postupně prodal všechen svůj majetek příslušníkům rozvětveného rodu Veseckých, jsou zápisy ve svobodnických knihách. Poslední část byla prodána r. 1658 a jednalo se asi o 10 strychů.

První z rodu Veseckých – Jiřík, přišel zřejmě do Sedlečka po třicetileté válce ze sousedního Vesce, kde členové tohoto rodu vlastnili hned 3 dvory. Jiřík záhy umírá a na jeho statku hospodaří rovným dílem jeho synové – Václav, Matěj a Jakub. V r. 1658 přichází do Sedlečka jejich bratranec Vilím a kupuje poslední díl Keharovského statku. Později všichni tři bratři odcházejí a prodávají svoje díly Vilímovi, který r. 1682 zůstává na celém gruntu jediným hospodářem.

V letech 1654-1719 dochází v Sedlečku k dělení gruntů. Rytíř Maceška celý svůj statek postoupil nebo prodal vrchnosti. Ten se stal základem panského dvora, který zde po r. 1700 vzniká. Prvním majitelem dvora byl Jan Šreyer, komisař kraje Kouřimského a bývalý „vyšší vojenský oficír“. Měl titul rytíř z Hory drahého kamene a od r. 1708 si připisoval „pán na Sedlečku“. Zemřel r. 1719 a je pohřben ve velšském kostele. Později dvůr přešel do rukou Věžníků, dále pak Ausperků, kteří ho r. 1811 prodali svobodníkovi Martinu Bořkovcovi.

Keharovský statek, nyní již celý v rukou Veseckých byl rozdělen na dva rovné díly, z nichž jeden (č.p. 6) zůstává v jejich držení po staletí. Poslední tohoto jména byla Marie Kaprálková, rozená Vesecká (zemřela 1922). V č.p. 2 se později (jistě v r. 1789) objevuje jméno Vondrák..
Od statků Procházků se oddělily 2 menší grunty, dnes č.p. 3 a 4. Prvními majiteli č.p. 4 byli Mádlovi. Také na č.p. 3 se mění časem hospodář. Zatímco v r. 1789 patřil statek ještě Procházkům, v r. 1841 je zde již majitelem Vesecký.
V r. 1833 se Sedlečko rozrostlo o 4 chalupy v Lipinách. Žili v nich lidé, kteří pracovali na panském dvoře. Tato část Lipin patří dodnes katastrálně k Sedlečku, zbývající část vsi je katastr obce Velíš.

V r. 1902 byla postavena kaplička na návsi. Dodnes je udržovaná v původním stavu a je chloubou a dominantou vesničky. Zvon v její zvoničce je starší, byl sem přenesen z věžičky, která byla na střeše panského dvora. Na zvonu je nápis GWS 1749. Při přenášení zvonu a bourání staré věžičky bylo prý v jeho báni nalezeno větší množství peněz v hodnotě 3100 rakouských korun.

Historii obce Sedlečko sepsala Dagmar Primusová v r. 2005.